STEREOPRESENCE / Cristina Maldonado

délka představení: 70 min

datummístvstupné 
ČT 19.10. 2017 20:0045250 / 150,- Kčkoupit a rezervovat
NE 22.10. 2017 20:0045250 / 150,- Kčkoupit a rezervovat
Stereopresence zkoumá formou vizuálního eseje nejednoznačné hranice mezi fyzickým a nemateriálním, skutečným a imaginárním, mezi tím, co je a není. Zachycuje přítomnost, ve které se současně prolínají reálný svět s virtuálním. Představení, které se inspirovalo raným videoartem, předcházel umělecký výzkum degenerativních poruch paměti provázejících demenci a senilitu a stereotypních imaginárních světů, které jsou sdílené i soukromé.

Uvedení 19.10. je v češtině s alternací Petry Hauerové. Uvedení 22.10. je v angličtině s alternací Sodji Zupanc Lotker,


Když mi bylo devět let, vzbudila mě jednou po půlnoci babička tím, jak přecházela po předsíni a povídala si pro sebe. Šla jsem za ní, abych ji odvedla zpátky do postele, ale když mě uviděla, ukázala na prázdnou zeď a začala popisovat hrnce a další nádobí. „Jaký hrnec, babičko? Nic tam není….“ – „Tady ten – přece ten, ve kterém maminka vařívá fazole…“ Zůstala jsem vedle ní stát a rozhodla se nevtahovat ji do svého, skutečného světa. Taková otrava! Mnohem radši bych zalezla zpátky do postele a spala! Namísto toho jsem zůstala v jejím světě, v tom, který vytahovala ze své minulosti a který umisťovala do přesných rozměrů předsíně. Pozorně jsem naslouchala jejímu popisu a na okamžik jsem málem uvěřila, že dokážu spatřit to, co vidí ona, jako by její jistota byla nakažlivá… a bylo to vlastně báječné. Jako bych se dostala blíž tomu, kým kdysi byla. Tento důvěrný okamžik s babičkou jsem si nechala pro sebe, jako by byl jen a jen mou vlastní výpravou do její země. Letos jsem svého dědečka, kterému je 86, přistihla, jak mluví s obrázky na mikrofilmu.

Ztráta krátkodobé paměti a postupné přerušení spojení s aktuálním světem způsobené demencí a senilitou se v naší společnosti považuje za nemoc. Demenci nedokážeme „vyléčit“. Odborníci tvrdí, že mimo náš skutečný svět nic dalšího neexistuje. Představme si ovšem demenci jako krajně podivuhodný způsob existence – jako přirozenou strategii, která nám umožňuje současně pobývat ve více světech. Překračovat běžnou skutečnost a vstupovat do té nejprivátnější reality, ve které jsme každý sám se sebou a ze které vycházíme.

Koncept, video a instalace: Cristina Maldonado
Účinkují: Cristina Maldonado, Sodja Zupanc Lotker/Petra Hauerová, Lamija Čehajić
Dramaturgie: Sodja Zupanc Lotker
Dramaturgické konzultace: Petra Hauerová
Světelný design a média: Šimon Janíček a Vladimír Burian
Zvuk: Israel López a Tomáš Procházka
Výroba: Isabela Juchniewicz a Dragan Stojčevski
Produkce: JEDEFRAU.ORG, Stereopresence z. s.
Asistentka produkce: Isabela Juchniewicz
Poděkování dobrovolníkům: Isabel Vizcaíno, Selma Lindren, Bria de la Mare, Sara Milner, Jenni Kokkomäki, Ioana Mona Popovici

Podpora: hl. m. Praha, MKČR, Motus, produkce divadla Alfred ve dvoře

Cristina Maldonado pochází z Mexika, žije v Praze – režisérka, herečka, multimediální umělkyně, která ve své práci používá alternativní divadlo a tanec, živé vstupy do filmů a videí, performance, audiovizuální instalace a stará i nová média. Od roku 2000 tvoří vlastní inscenace nebo spolupracuje s umělci z různých disciplín. Své dílo představila v Mexiku, Portugalsku, Polsku, Arménii, Německu, Rusku, Spojených státech, Brazílii a na Kypru.

Sodja Zupanc Lotker působí jako dramaturgyně nezávislých divadelních, tanečních a site-specific projektů (ve spolupráci například se souborem Farma v jeskyni, Lotte van den Berg, projektem TAAT, Kristýnou Lhotákovou ad.). Vede zahraniční divadelní kurzy na DAMU.
V letech 2008–2015 působila jako umělecká ředitelka Pražského Quadriennale, od roku 1999 byla kurátorkou mnoha výstav a událostí PQ (a spolupracovala s umělci jako Claudií Bosse, Arpadem Schillingem, Sciatas Rafaello Sanzio, Brett Bailey aj.).

Cristina a Sodja vytvořily první společný projekt v roce 2003 a od té doby spolupracovaly v řadě interaktivních inscenací, v nichž experimentovaly v různých formách a médiích, jejichž prostřednictvím utvářely diváckou zkušenost (např. instalace se sluchátky, mobilními telefony ve veřejném prostoru ad.).