SHADOW MEADOW / Jan Mocek

Temná vizuální báseň o nepřítomnosti
délka představení: 60 min
jazykově bezbariérové
Když se díváte do tmy, tma se začne dívat na vás. Shadow Meadow je temná divadelní krajina, ze které se na diváky dívají vibrující černé díry, jenž v atypickém sále Alfreda ve dvoře odhalují performeři Irina Andreeva a Jan Mocek. Hlavní roli zde ale nehrají lidé; Shadow Meadow je choreografie pro stroboskopy, tělesně vnímatelné zvuky, vibrující prostor a obrazy, které se na sítnici oka tvoří bezprostředně po zhasnutí světel.

UPOZORNĚNÍ: V PŘEDSTAVENÍ SE POUŽÍVÁ KOUŘOSTROJ, STROBOSKOP A DALŠÍ EXTRÉMNÍ SVĚTELNÉ EFEKTY, NENÍ TUDÍŽ VHODNÉ PRO DĚTI, TĚHOTNÉ A NEMOCNÉ EPILEPSIÍ.

„Hluk přibližující se planety sílí a zdá se, že si nás bohužel všimla – taková malá sestřička Melancholie Larse von Triera. Temná planina jeviště se chvílemi halí do tmy, a zase se vynořuje. (...) Mockova Melancholie je osudově blízko a v pohybu směrem k nám neustává."
Nina Vangeli, A2

Shadow Meadow je dark-ambientní performance, která má svou poetikou stejně blízko k divadlu, jako k visual artu. Na první pohled nespojitelné motivy politiky, umění, či nepoznatelných vesmírných objektů seskupuje kolem tématu absence, jako zvláštního stavu, kdy nepřítomnost lidí nebo věcí vytváří dojem jejich intenzivní přítomnosti. Koncept nepřítomnosti, absence, nicoty se v performanci opakovaně vrací v různých variacích, mimo jiné i jako reálná politická strategie:
“Jsou věci, o nichž víme, že je víme. Pak jsou známé neznámé, tedy to jsou věci, o nichž nyní víme, že je nevíme. Ale pak jsou také neznámé neznámé, jsou věci, o nichž nevíme, že je nevíme. A právě poslední kategorie se v historii naší země a dalších svobodných zemí se zdá být nejtěžší.“ Donald Rumsfeld (bývalý ministr obrany USA).

Shadow Meadow ale není pouze abstraktní esejí, úvahou nad neuchopitelnými aspekty lidské existence. Je především intenzivním divadelním zážitkem, extrémní zkušeností, která pramení z maximálně využitých divadelních prostředků: LED světel, stroboskopů, dýmu a subbasových zvuků s jejichž pomocí vytváří imerzivní prostředí.

„Bez diskuze se však jedná o technicky výtečně zvládnutou performanci přinášející minimálně silný audiovizuální zážitek, až na samé hranici smyslové (zrakové, sluchové) snesitelnosti. Intenzivní vjem, v českém divadle málo vídaný, může doznívat ještě dlouho po skončení představení."
Pavel Širmer, i-divadlo.cz

Koncept a režie: Jan Mocek
Dramaturgie: Táňa Švehlová
Performeři: Jan Mocek, Irina Andreeva
Světlo: David Prokopič
Zvuk: Matthias Hesselbacher
Produkce: Táňa Švehlová, SixHouses z. s.
Web skupiny: sixhouses.net
Premiéra: 21. 11. 2017
Podpořili / poděkování: MKČR, Magistrát hl. m. Prahy, Městská část Praha 7, Statní fond kultury, Nadace život umělce, Česko-německý fond budoucnosti, SixHouses z.s.

Projekty Jana Mocka se pohybují na hranici divadla a visual artu. Jeho performance mají charakter zvukových a vizuálních environmentů, které nabízejí divákům interaktivní zážitek a svobodu interpretace. Výrazně se zapsal performancí Tanz im Quadrat která na festivalu …příští vlna/next wave… získala ocenění Projekt roku a jejíž záznam na serveru youtube dosáhl 50 milionů shlédnutí. Od roku 2013 tvoří spolu s Táňou Švehlovou videowalky, jejichž společným tématem je fenomén gamifikace. Pro Národní divadlo vymysleli a naprogramovali interaktivní videowalk Stavovským divadlem na téma života Maurice Maeterlincka – Play Maeterlinck (2016). O rok dříve zablokovali provoz v podzemních garážích Národního divadla videowalkem Play Underground (2015). Projekty uvádějí v rámci vlastní produkční platformy SixHouses.